„Při každé procházce přírodou člověk obdrží mnohem víc, než hledá.“
John Muir - americký přírodovědec, spisovatel
Není vůbec jednoduché se otevřít, ale věřím, že někomu z Vás můj příběh třeba pomůže nebo bude INSPIRACÍ. MŮJ ŽIVOTNÍ PŘIBĚH MĚ DOVEDL AŽ K NYNĚJŠÍ PRÁCI. JE PRO MĚ SRDCOVÁ ZÁLEŽITOST.
Vyrůstala jsem v podnikatelské rodině, v malé, krásné vesničce ve Slatině u Vysokého Mýta. Mám 2 starší bratry, kteří mi občas pěkně dali za uši, které ale miluji i jejich rodiny. Jako malá jsem byla hodně aktivní, zvídavé dítě, neustále jsem něco dělala, projevovaly se ve mě „pudy bojovnice“ moje mamka to říká doteď a ví proč. Stále mě fascinovaly přístroje, tak proto mám blízko k technice :-) Už jako malé dítě jsem byla dost lítostivá, citlivá bytost. Vždy jsem vnímala víc pocity než materiální věci. Někdy jsem si připadala zvláštně, že jsem jiná, divná. Měla jsem problémy se adaptovat na nové prostředí, jak ve školce, tak i ve škole. Jen pomyšlení, že musím jít do školy, ve mě vyvolávalo úzkosti, stud a nejistotu. Naprosto mi chyběla sebevědomí i sebehodnota. Ale snažila jsem se, co nejvíce zapadnout a dělat, že vše je ok. Ale nebylo. I rodiče v dobré víře se mě snažili naučit, že chodit do školy, chodit na kroužky tance, zpěvu, kytary, do sboru a dojíždět sama domů už od první třídy, není přeci problém. Poslouchala a přizpůsobila jsem se skoro všem, abych zapadla. Přece musím být ta hodná, poslušná holka a musí dělat, co mi říkají. Nejlépe držet krok a pusu. Přesto jsem uvnitř cítila stále napětí, nespokojenost, což se táhlo přes pubertu až do dospělosti, aniž bych věděla PROČ. O tom se totiž dříve vůbec nemluvilo....Vše se odrazilo na mém zdraví. Ne jenom to.
Jak čas plynul, byla jsem často nemocná, záněty dýchacích cest. V pubertě i záněty pohlavních orgánů. Potom se přidávali bolesti hlavy až do migrén, které přetrvávaly dlouho. Opakující se bolesti žaludku a samé hrozné diagnózy. Které nechcete slyšet.
Ale ta největší facka? Bylo mi 22 let, rok jsem běhala po doktorech. Lékaři mi diagnostikovali gastritidu se začínajícím vředem, migrenózní stavy s aurou a gynekolog mě upozornil, že kvůli chronickým zánětům, by mohly nastat komplikace s otěhotněním. Všude mi daly potřebné léky na léčení jejich diagnóz. Prošla jsem „dlouhé kolečko vyšetření a čekání“. Ano důvěřovala jsem a proč ne? Ale mě to nepomáhalo, byla jsem na tom ještě HŮŘ. Vůbec jsem to nechápala, proč když dělám poctivě to, co říkají, mě nepomáhá? Proč? Co dělám špatně? A za co? Takových otázek jsem měla, hromada probrečených, probdělých nocí. Bezradnost, bezmoc, lítost, úzkost, vztek, zlost, nenávist k sobě, k lidem, k světu, no kolikrát jsem si říkala, proč vlastně žiju. Byla jsem totálně na dně, nemocná, vyčerpaná a neměla jsem vůbec sílu jít dál. Radši, kdybych nebyla...
Prožila jsem různé partnerské vztahy, některé nebyly vůbec ideální, psychické vydírání, podvody finanční i partnerské, veliké zklamání, přišla i nedůvěra k lidem. Největší životní rána, kterou jsem zažila, byl odchod mého otce.
Bylo mi 24 let, tragická, letecká nehoda a nečekaná smrt mého otce byl veliký šok. I proto, že dva měsíce před tím nesl můj otec rakev strýci, kterého jsem také měla moc ráda. Bylo zvláštní, že v tu dobu, už jsem cítila, že se taťkovi něco stane. Hodně let mě to trápilo, do té doby, než jsem pochopila souvislosti.
A potom, jako kdyby se rozjelo další testovací, životní období. Přicházely další a další životní rány. Měla jsem pocit, že mi srdce pukne a má duše byla velmi bolavá. Autonehoda v rodině, smrt blízkých a přátel. Čím člověk nechce projít, ale přesto, když tím projde, mu to přinese veliké poznání a zkušenosti. Bylo období, kdy lékaři diagnostikovali tchýni rakovinu slinivky. Chtěla žít, přesto že jí dávali pouhé 2 měsíce. Nechtěli jsme se s tím smířit, ona taky ne. Obrátili jsme se na alternativní způsob léčby, který jí umožnil další 2 roky. Bylo to úžasný, prodloužili jsme jí život. Poslední 2 měsíce byli opravdu vyčerpávající pro všechny, protože jsme se rozhodli nechat jí zemřít doma. Bylo to velice náročné, ale vše jsme společně zvládli a byla to neskutečná zkušenost! Nejde ani popsat, kolik člověk musí vynaložit energie, na situace, které nemůže ovlivnit, ale přesto je musí řešit, aby ho nezničili. A já blázen do toho začala podnikat, ale dala jsem to a nelituji. Podnikání byl můj sen a já si za ním šla i přes všechny nepříjemnosti. Touha jít dál.
TEĎ UŽ VÍM. Pochopila jsem, proč jsem ty cesty musela projít. Můj život měl hromadu bolestí, úzkostí, bezradných cest. Bylo i období, když jsem hledala cokoli, čím bych utlumila pocity trápení a bezradnosti. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem sáhla v určitém období i po alkoholu. Jenže jsem pak pochopila, že tím se moje problémy nevyřeší, ještě víc se prohlubovaly. Dlouho jsem si nalhávala hromadu věcí a žila v iluzích. Obcházela, utíkala, nechtěla věci vidět, slyšet, nadávala, hádala se, byla jsem zlá na druhé. Hnusná na sebe. Nevěděla jsem, kudy, kam a s kým. Kdo by mě pochopil, poradil mi s mými destruktivními pocity a bolesti.
Přišel moment velikého "rozsvícení" JÁ NECHCI BÝT DIAGNÓZA ANI OBĚŤ. Pevně jsem se rozhodla vše změnit a zodpovědně jsem vykročila. ŘEKLA JSEM SI: DOST! ZASTAV SE! ODPUSŤ SI. ZAČNI K SOBĚ PŘISTUPOVAT JINAK. PŘESTAŇ DĚLAT, CO TI NEDĚLÁ DOBŘE, NEFUNGUJE A NIČÍ TĚ. BRAŇ SE. DOŠLO MI, ŽE ZMĚNIT VŠE DOKÁŽU JENOM JÁ A NIKDO JINÝ. Ten pocit byl pro mě velmi UVOLŇUJÍCÍ. Jak kdyby ze mě spadla tuna železa :-) Ano, měla jsem strach a veliký, zda zvládnu všechny ty změny. Ale to malé světýlko naděje, mě stále vedlo dál. Vykročila jsem z mého "bludného kruhu", bylo to moc těžké, ale pokračovala jsem. Nemocné, vyčerpané tělo, ale v tu dobu, to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla pro sebe udělat. Nyní vím, že přiznat si i slabiny je velice důležité. Abych s tím mohla pracovat jinak. Je to trošku věda :-) Ale řekla jsem si o pomoc.
Dnešní svět má obrovskou výhodu, veliké množství informací, které si můžeme sami nastudovat, najít na internetu, v knihách. Nekonečné zdroje inspirací, rad. Ale TAKY i nevýhodu, musíme být opatrní, z jakého zdroje čerpáme, ověřit si informace a čemu stojí za to dát pozornost a čemu ne. Začala jsem hledat, studovat, co by pomohlo mému zdraví. První kroky mě zavedly k Jonášově metodě. Ta mi velice pomohla, ale některé zdravotní problémy pokračovaly. Ale díky tomu jsem získala 5 let zkušeností. Jezdila jsem pro rady i s dětmi, dalo mi to víc, než jsem očekávala. Nejdříve jsem byla veliký skeptik, ale dala jsem této alternativní metodě šanci, čas a zjistíla, že funguje. TATO METODA MĚ HODNĚ ISNPIROVALA A UKÁZALA SMYSL.
Vždyť nic moc jiného mi nezbývalo, trpělivost a zkušenosti. Jakmile přišla první zdravotní úleva, hned jsem věděla, že tímto směrem jít, je to pravé. Úplně jsem se rozzářila a pocítila naději a hlavně zdravotní úlevu. Navíc se mi otevřeli dveře a důvěra k alternativním možnostem. Mohu tak pomáhat nejenom sobě, dětem, rodině, ale lidem, kteří chtějí pomoci a mají taky zdravotní trápení. Přesto jsem se cítila, že mi něco důležitého ještě chybí.
Zaměření na osobní rozvoj hlavně MYSLI, ne jenom těla. Aby vše bylo komplexní a v rovnováze. Zkušenosti z kineziologie, mi otevřely oči i duši do jiného vnímání. Ale i další metody mě zajímaly, potřebovala jsem je vyzkoušet na vlastní kůži. Technika RUŠ, AccessBars, výklady karet, osobní rozvoje různých mentorů, školení od různých firem. Cítila jsem, jak se k sobě více a více přibližuji, že víc rostu a rostu, bavilo mě to, ale stále to nebylo ještě ono, co mě naplňuje. V práci jsem nebyla spokojená s tím, že nemůžu uplatnit veškeré své schopnosti a zkušenosti. Pokud tuto činnost, vlastně poslání nebudu moci uplatnit na 100%. Proto dálkově studii moderní vědu o duševním zdraví.
TEĎ JSEM ŠŤASTNÁ, UZDRAVILA JSEM SE, NEBERU ŽÁDNÉ LÉKY, JSEM ZDRAVÁ, SPOKOJENÁ. NEMÁM ŽÁDNÉ OMEZENÍ :-) Můžu kvalitně fungovat, pro sebe, pro děti, partnera, užívat si života plnými doušky. Tyhle zkušenosti jsem chtěla předávat dál. V zaměstnání jsem měla stále různé limity. Cítila jsem různé omezení a chtěla svůj potenciál zúročit na plno a rozvíjet dál. Proto jsem se rozhodla pro podnikání a splnila si i veliký sen. Nenechala jsem se odradit tím, že mnoho lidí to považovalo za nesmysl. Věděla jsem, že se nesmím nechat odradit, tímto nepříjemným, nepřejícím stavem okolí. Ne vždy to bylo jednoduché. Ale šla jsem za hlasem svého srdce a každá překážka mě přetvořila do nové podoby. Díky všemu jsem silnější a stabilinější ve svém rozhodování, ve svém zdraví, stojím si za sebou. Tím vším jsem získala SEBEHODNOTU (v tom je vše)
Zkušenost z převzetí provozu jeskyně mě posunula o kus dál. Ale to nejvíc, co mě ještě posunulo a naplňuje. A přesvědčilo o tom, že mohu pro lidi udělat ještě víc. Je služba BIOREZONANCE DIAGNOSTIKA A FREKVENCE, které pomáhají dalším. Pozitivní výsledky klientů jsou mým pohonem, smyslem, potvrzením, že jsem se rozhodla správně. Bližší informace odkaz na ScreenLife.
Tak aspoň kousek života jsem odkryla. Nelze ani napsat vše. To by byl román, jako i u vás všech. Každý má svůj příběh, kterým může inspirovat další. Přeji všem, nenechte si vzít vaše sny nikdy nikým a hlavně opatrujte SAMISEBE. Máte svojí unikátní hodnotu.
Jestliže jste dočetli, až sem, děkuji mockrát za Vaši pozornost a čas 
S úctou Lenka Balcarová
